Historie poutního místa související s oslavami Jubilea

Historie zdejší mariánské úcty pohledem emeritního křtinského faráře

12. a 13. století je velmi chudé na písemné historické prameny. Většinou jsme odkázáni na ústní podání a pozdější záznamy. O nejstarších křtinských událostech pojednávala vzácná "Stará křtinská kniha", kterou v době vpádu švédských vojsk v roce 1645 ukryli zdejší premonstráti na Novém hradě. Tam řada kostelů, klášterů a panství ukryla různé cennosti. Co nestačili Švédové odvézt, při požáru lehlo popelem. Možná, že vzácná křtinská kniha leží v některém švédském archivu. Dnes by byla cenným zdrojem informací.

Autoři historie křtinské Madony kladou shodně začátek její úcty k roku 1210. Krátce před tím byl zásluhou Lva z Klobouk založen premonstrátský klášter v Zábrdovicích. Do jeho panství patřila řada obcí jak uvádí papežská listina Řehoře IX. z roku 1237. Mezi nimi významnou úlohu měly Klobouky se zemědělským zázemím a Křtiny, které dodávaly dřevo, kámen a vápno. Ale zároveň měly i duchovní propojení. Stará tradice mluví o ženském klášteře, který ve Křtinách v roce 1210 založila Rejčka, manželka Lva z Klobouk. Čteme, že v tom roce zde stál malý farní kostel ke cti a chvále Narození Panny Marie. P. Jakub Tiehan (1738) zaznamenal, že řeholnicím byla svěřena milostná socha, přenesená z Bukovinky. Měly povinnost ve dne v noci prozpěvovat své Královně čest a slávu.

Na místě údajného zjevení stával sloup s obrázkem či sochou Panny Marie. Možno se jednalo o tak zvaný "Bildstock" - drobná Boží muka. Dnešní kaplička byla postavena v roce 1875 zásluhou majitele křtinského panství hraběte Bubna-Litic. Chtěl tak poděkovat za záchranu ve válce na italské frontě. Ve farní kronice čteme: "V roce 1875 11. září v neděli dopoledne před svátkem Jména Panny Marie byla kaple posvěcena. Urozený patron jel se zdejším farářem Bernardem Pátkem o 9. hodině do Bukovinky a šli do kostela, kde se shromáždili ve svátečním šatě všichni bukovinští obyvatelé. V 10 hodin sloužil pan farář mši svatou, po ní za zpěvu písně: "Ejhle svatý Velehrad již září" se ubírali k místu svěcení. Tam měl pan farář řeč, ve které jménem bukovinských co nejsrdečněji děkoval urozenému panu hraběti a všem bukovinským kladl za povinnost, aby obraz Panny Marie v srdci chovali a její krásné ctnosti následovali, aby se Panna Maria stala jejich Orodovnicí u svého Božského Syna. Po řeči posvětil sochu a modlil se loretánskou litanii s příslušnými modlitbami. Pak se procesí vracelo za zpěvu "Bože, chválíme tebe" do kostela, kde byla ofěra a děkovná modlitba. Tím byla slavnost ukončena." Na kapličce dodnes čteme nápis: "Zde se roku 1210 Křtinská Panna Maria zjevila".

Na tuto tradici navázali i v roce 1910. Čteme ve farní kronice mimo jiné i toto: "Roku 1910 se konala oslava sedmisetletého výročí trvání křtinských poutí. Tuto oslavu vykonal hlavně Jeho Excelence, nejdůstojnější pan biskup dr. Pavel hrabě Huyn... Sedmisetleté jubileum oslavila též Bukovinka dne 17. srpna 1910 slavnou mší sv. pod širým nebem u kaple Panny Marie, kde se Panna Maria zjevila..."

I když časový údaj nelze přesně zjistit a určit, zachováváme tradici a zjevení křtinské Madony klademe k roku 1210. Jsme si vědomi, že neposouváme začátek křtinských poutí daleko do minulosti, spíše naopak. Lze předpokládat, že první semínko zdejší mariánské úcty zaseli naši slovanští apoštolé sv. Cyril a Metoděj. Často prameny udávají, že zde křtili a proto i místo se mnohdy nazývá "Údolí křtu" latinsky: Vallis baptismi a odtud i název Křtiny.

Přejeme si, aby Jubilejní rok - osmisetleté výročí - vyznělo k větší cti a slávě Boží a naší nebeské Matky Panny Marie.

P. Tomáš Prnka

nahoru

Průběh oslav před 100 lety dle farní kroniky

"Roku 1910 oslava sedmisetletého trvání pouti křtinské. Tuto oslavu vykonal hlavně Jeho Excellence Nejdůstojnější pan biskup Dr Pavel hrabě Huyn, on uděloval od dne 26. do 27. června svátost biřmování v chrámu křtinském a dne 27. června sloužil slavnou pontifikální mši svatou za četné asistence a mezi mši svatou slavnostní kázání. Dne 26. bylo biřmování ochozských a babických farníků. Zjara znovu pozlaceny dřevěné částky a svatostánek kovový oltáře hlavního (sbírkami farářovými).

Sedmisetleté jubileum oslavila též Bukovinka dne 17. srpna 1910 slavnou mší svatou pod širým nebem u kaple P. Marie, kde se P. Marie zjevila. Slavnostním kazatelem byl p. prof. František Bulla. Mši sv. sloužil Jos. Plhal, kooperator pozořický."

Úryvek z farní kroniky

nahoru

Starobylá píseň o historii milostné sochy Panny Marie

Možnost stáhnout ve formátu pdf (38 kB)

  1. Pozastav se, můj poutníčku, chci ti zpívati, o Matičce svatokřtinské vypravovati. Jak svůj počátek vzala, křtinská Panna Maria, nejčistější, nejkrásnější Matička milá.
  2. Sokolátus, spurný vůdce litých pohanů, velký pronásledovatel věrných křesťanů, chtěl své dílo dokonat a křesťany sužovat, "Já musím všechny křesťany mečem porubat."
  3. Táhl na ně z města Brna, by je porubal, náhle bleskem omráčený, Bůh na něj volal: "Proč mě pronásleduješ - a křesťany sužuješ? Nech se křtem svatým očistit, spasení dojdeš!"
  4. Sokolátus jak uslyšel ta přísná slova, začal vésti život dobrý, pokání konal, dal křesťanům svobodu, srdcem přilnul jen k Bohu, knězem se dal vyučiti na naši víru.
  5. Božím vnuknutím se stalo, i tento pán, započal ze svého jmění stavět křtinský chrám, však se toho nedočkal, než se dostavěl ten chrám, dvanáct roků uplynulo, Bůh jej povolal.
  6. Panna Maria šla na pouť k Jerusalemu, na této cestě dlouhé přišla ke kamenu, na ten kámen usedla, neb byla unavená a velmi obtížnou cestou všecka zemdlená.
  7. Usnula na tom kameni Panna Maria, ve spánku však převelice strašný sen měla: že byl Synáček její - velmi smutný, ztrápený a na svém přesvatém těle celý zraněný.
  8. Když se Panenka Maria ze sna procitla, její duše převelice truchlivá byla. Rekla: "Můj milý synu, snad splníš moji prosbu, abys památku zanechal na tom kamenu."
  9. "Má nejmilejší Matičko, to se státi má, aby byla vyplněna tato prosba tvá, staň se, Matko, co žádáš, všecko obdržeti máš, neboť tento velký kámen zdraví lidem dá."
  10. Velké zázraky se staly při tom kamenu, mnoho lidí uzdraveno ze svých neduhů, načež jej svatý otec nechal do Říma odvézt, tuto památku zde mají křesťané dodnes.
  11. Načež se svatý Emerich hned do díla dal, překrásnou sošku Marie z něho vytesal. Velmi se zaradoval, když to dílo dokonal, když krásnou sošku Marie státi uhlídal.
  12. Když se víra rozšířila po dolních Uhrách, byl tam též svatý Emerich k hlásání poslán. Vzal si také na cestu krásnou Boží Rodičku a hlásal zbožným křesťanům Kristovu víru.
  13. Velká radost kolovala mezi křesťany a svatého Emericha vroucně vítali. V srdcích láskou plesali nad Panenkou Marií, tento poklad zde poutníci až dodnes mají.
  14. Mezi nimi svatá víra se rozmáhala, neb ona zbožná rodina tři sta lež žila, až rodina vymřele, Panny Marie soška, byla s ostatním nábytkem také prodána.
  15. Koupil ji tam jistý sedlák a k tomu pohan, křesťané ji kupovali, on ji neprodal. Dal ji do své komory na podstavec dubový, pětadvacet let tam byla, křesťané milí.
  16. Přišla tam také do služby zbožná děvečka a byla ji vykázána ta komůrečka, v níž to socha Marie od sedláka dána je, kde své nábožné modlitby konati bude.
  17. Jak do té komůrky vešla, ta zbožná panna, krásnou sochu nebes Máti v ní uhlídala, ihned před ní poklekla, vroucí prosby přednesla, by ji předobrá Matička neopouštěla.
  18. Když vyvezl tento pohan mrvu na pole, by ji všecku rozházela, rozkaz dávaje,děvečka mu odpoví, že to sama nestačí, půjde s tebou ji pomoci ta z té komory.
  19. Velice se zarmoutila ta zbožná panna, že má být tak urážena Panna Maria. Lítostivě plakala, na kolenou klečela, až k ní ta Rodička Boží tak promluvila:
  20. "Nermuť se, mé drahé dítě, netrap své srdce, vím, že mě věrně miluješ a ctíš velice. Dřív než vyjde denice, vem plachtu své ložnice, vezmi mě na svá záda, půjdem k Bukovince."
  21. Andělé ji uchopili, nesli k Moravě, postavili k Bukovince na místo pravé, děvečku zas do Uher nesli zpátky obratem, než se domů navrátila, hnůj byl rozházen.
  22. Na tom místě krásný kaštan kvetl té chvíle, jeho kvítka byla krásná jako lilie, lidé se hned scházeli, na ten zázrak patřili, velebnému duchovenstvu to oznámili.
  23. Sošku z Bukovinky vzali, do Křtin přenesli, kde s radostí pěkný stánek jí připravili a v srdcích plesali nad Panenkou Marií, tento poklad zde vidíme, poutníci milí.
  24. Nyní stkví se na oltáři naše Matička, s usměvavou tváří vítá svého poutníčka. Jenom k ní pospíchejme, o pomoc ji vzývejme, zdrávas, zdrávas buď, Maria, vždy prozpěvujme.
  25. Putujte k ní často panny a mládencové, všechny opuštěné vdovy a sirotkové. Předložte ji své bídy a ona vám uleví a za vaše utrpení vždy se přimluví.
  26. Manželé, kteří jste v tísni, k ní pospíchejte, o její mateřskou pomoc vroucně vzývejte. Ona jistě pomůže, když vám bude nejhůře, ona vaše slzy setře a zbaví nouze.
  27. Ó Maria, nedopouštěj žádného pádu, zachraň Tvé věrné ctitele od moru, hladu. Vysvoboď nás každý čas, u Synáčka pros za nás, ó Matičko svatokřtinská, neopouštěj nás.
  28. Zastávej, Matičko milá, církev křesťanskou, obrať zraky zatvrzelých, víru pohanskou. Přiveď nás k svému Synu, k Otci, Duchu Svatému, ať ti slouží Tobě, Maria, každičkou dobu.
  29. Když ze světa vykročíme v ten poslední čas, ať se s tebou radujem, jeden každý s nás. Ať se s tebou radujem, Jméno Tvé oslavujem, v té radosti neskonalé na věky. Amen.

nahoru