KŘTINY U BRNA - MARIÁNSKÉ POUTNÍ MÍSTO
S platností od 1. 9. 2017 došlo k ukončení aktualizace tohoto portálu. Aktuální web je na nové adrese: http://www.pmkrtiny.cz/.
KŘTINSKÁ KRONIKA - UDÁLOSTI 19. STOLETÍ
Rychlá navigace dle roků:
ROK 1805
Za první francouzské invaze přišli Francouzové také do Křtin, rekvírovali několik kusů dobytka hovězího a za hodinu odtáhli.
ROK 1809
Za druhé francouzské invaze ležely francouzské oddíly také v tomto pohoří, napřed lehká infanterie, pak také granatýři. Důstojníci byli ubytováni na faře, mezi nimiž bylo mnoho solidních mužů. Jeden kapitán, bezpochyby původně zlatník, úplně rozebral malou stříbrnou pozlacenou monstranci (větší v dobrém stavu) a vyčistil. Ubytování trvalo od poloviny července až do 14. října s výjimkou, kdy Francouzové byli voláni do tábora.
ROK 1816
Roky 1813, 1814, 1815 a 1816 byly velmi mokré, zvláště v r. 1816 všecko obilí k velké škodě rolníků porostlo.
ROK 1819
Dne 7. června J. M. Václav Urban de Stuffler visitoval zde a uděloval biřmování.
ROK 1820
Dne 28. září slavili 50-letý sňatek Vavřinec Stříž a Růžena Střížová, rodiče tehdejšího faráře Václava Stříže. Synové a dcery, strýc a prastrýc, skoro 50 osob shromáždilo se zde k této slavnosti. Téhož dne slavili své 50 jubileum manželé Hanák František a Alžběta z Proseče. Tehdejší správce fary požehnal oběma.
ROK 1822
Týž administrátor dal překlenouti stáje pro koně a krávy svým nákladem a tak bylo nebezpečí ohně odstraněno od fary i kostela. Strop byl nízký, dřevěný shnilý. Stavba stála 400 zl v.m.
Dne 1. září vypukl v Bukovince oheň, vyhořelo 5 domů. Příčina neštěstí nebyla zjištěna.
ROK 1824
Dne 15. července připadlo 50-leté jubileum Martina Somra, domkáře z čís. 43 ve Křtinách a jeho manželky Magdaleny.
ROK 1825
Dne 15. dubna slavili 50. leté jubileum manželé Plch Matyáš, dřívější majitel domku dolního mlýna, posledně výminkář, krejčí a Mariana. Dům č. 6.
ROK 1827
Dne 5. června z povětří letícího od východu k západu udeřil blesk do věže malobukovinského filiálního kostela, aniž by zapálil, prorazil klenbu nad chórem a neporušiv varhany, srazil jen maltu se zdi a vyletěl dveřmi a shodil ještě trochu malty na jižní vnější straně kostela. Na dveřích zvenku nebylo vidět zvláštních známek poškození, ale byly tak rozsypány, že musily být nové.
Dne 15. července připadlo 50- leté jubileum Martina Somra, domkáře z čís. 43 ve Křtinách a jeho manželky Magdaleny.
ROK 1828
Dne 19. června byl J. Excelence hrabě z Zugagy, guverner Moravy a Slezska a exc. paní manželka podívati se na kostel, který se jim velmi líbil. Obědvali na faře a jeli pak Adamovem do Brna.
Dne 17. července byla biskupská visitace s biřmováním.
ROK 1829
Na rok 1830 byla velmi tuhá a dlouhá zima, která byla silnější než 1811/12 a 1819/20 a skoro taková jako 1798-1799. Neobyčejně sněžilo a celou zimu nebyl odměk. Lesy byly neschůdné, cesty musily být prohazovány.
ROK 1831
Dne 19. října objevily se první známky orientální "cholera morbus" v Bukovině. Ve Křtinách vypukla 9. listopadu, v Habrůvce téhož dne, v Bukovince ku konci listopadu, v Proseči 1. prosince a v Březině 9. prosince.
Přes 500 lidí onemocnělo a 93 zemřelo a sice:
ve Křtinách 12, v Březině 36, v Bukovině 9, v Habrůvce 27, v Bukovince 7, v Proseči 9 - celkem 93.
Když se objevily první známky nemoci, nastal velký strach. Lidé ztrnuli úzkostí zde jako jinde a úzkost rozmnožovala částečně toto zlo. Nebylo lékaře, který by mohl poskytnouti pomoci. Farnost v tomto ohledu byla úplně opuštěna s výjimkou vesnic panství Pozořického, Březiny a Habrůvky, kam byl poslán od pozořického úřadu lékař, když nemoc nejvíce řádila. Duchovní musil býti lékařem duší i těla. Každý radil a pomáhal, jak mohl. Nejvíce z těch, kteří si dali poradit a dle toho se řídili, šťastně se uzdravili.
ROK 1833
Byla zima velmi mírná. Měsíc leden 1834 byl tak teplý, že se musil každý skoro poletně oblékati, aby se mohl pohybovati v čerstvém vzduchu.
ROK 1834
Dne 13. dubna vypukl v Březině, na 2. neděli po velikonocích k 7 hodině večer, oheň z domku čís. 9. a pak 4 čtvrtlány, č. 10, 11, 12 a 13, staly se kořistí zběsilých plamenů. Příčinou bylo tlení trámu u komína.
ROK 1844
Dne 26. května právě o svátcích svatodušních před 12 půlnoční hodinou vyšel oheň v domě náležejícím zdejšímu kováři Jiljímu Moserovi čís. 25, kde kromě ranhojiče Domina Nun-a a výminkářky Mariány Pánkové, bydlel tabačník Antonín Spáčil. Oheň vyšel zvnitřku kravína, kde dle nikoliv neodůvodněných řečí, svobodná nádenice Marie Ťópek po dojení večerním nechala státi svíčku na korytě a odešla. Rychlostí blesku zachvátil oheň dochové střechy ostatních stájů a obydlí. Brzy potom šindelem kryté stavení. Hrozná vichřice, která již od večera zuřila, hnala plameny právě proti kapli sv. Anny a kostelu. Kouř se valil a jiskry lítaly daleko přes střechy těchto obou budov. Oheň byl tak ovládnut, že sousední budovy byly zachráněny a každý měl radostnou naději, že také kaple a kostel budou zachráněny, ale bohužel brzy zazněl výkřik hrůzy, že viděti hořící bod veliký jako hvězda na značně veliké, bílým plechem pobité váze, stojící na střeše kaple sv. Anny; dříve ohnivý bod nebylo viděti pro kouř, valící se přes kapli. Kaplan p. Antonín Horský, který svou radou a domlouváním nejvíce přispěl, že oheň nezachvátil sousední domy, oznámil s několika jinými tuto hroznou zvěst panu faráři, který šel s kaplanem, jak rychle bylo možno, do zákristie pro klíče od kaple sv. Anny a dal je lidem, mezi nimiž byl kostelník Matěj Jahoda a 4 prostějovští občané, kteří přišli na pouť, ti první vylezli na kapli, prorazili nahoře střechu a stříkali z ručních stříkačů na hořící bod na váze, ale vše marno, čím více stříkali, tím více oheň syčel a tím více sršely jiskry z vázy a po životu nebezpečném úsilí, za půl hodiny chytla vazba tak rychle, že nahoře sedící a vodu jim podávající měli sotva čas se zachránit. 12 putýnek, naplněných vodou zůstalo nahoře a shořelo, našlo se z nich jen 20 obrouček. Bylo všeobecně a ne bezdůvodně tvrzeno, že buď sádlo nebo vochlovaný len hořící byl vichřicí zanesen právě na to místo, kde byly v plechu trhliny a zapálil dřevěné bednění (šalování) vázy. Vázu, která stála na vřeteně pobitém půl coulu tlustou obručí a železnými tyčemi a mající v průměru nejméně 12 coulů, nebylo možno v několika minutách sejmouti nebo shoditi.
Když vazba kaple stála v plamenech, nemohla šindelná střecha na kostele již vydržeti žáru. Napřed se ukázal malý plamen ve spodním okně, běžel jako blesk k lucerně a v okamžiku stála celá střecha v plamenech jako hořící hora. Za hodinu byla celá střecha ohněm ztrávena a na kostele se nenašlo ani prášku popela po ohni, všecko odnesl hrozný vichor. Vše to tam. Od padajících oharků se střechy chrámové vzňalo se také oratorium a boční chory; varhany se zachránily jen s velkou námahou. K oratoriu přilehlá škola stala se kořistí plamenů až k farní jídelně. Jen rychlým stržením střechy na jídelně, při čemž pomáhali farníci, několik prostějovských občanů, několik Italů, kteří ve farním lomu na mramor jako kameníci lámali kámen nebo pracovali na dráze vedoucí Adamovem, mohlo býti zabráněno dalšímu zasahování ohně. 3 pěkné zvony na věži, jejichž znění neobyčejně harmonicky znělo, se roztavily, tak jako 2 hodinové zvony. Věžní hodiny staly se rovněž nepotřebnými.
Když vazba na kostele a na věži stála v plameni šel kaplan p. Václav Thomann na prosbu faráře do kostela a vzal s kostelníkem Antonínem Trojáčkem se všech oltářů prostěradla, ačkoliv vzduchovými otvory v klenbě padal ohnivý déšť. Bez této opatrnosti byl by mohl oheň uvnitř kostela způsobiti nenahraditelné škody. Na pány z hospodářského a horního úřadu z Rájce a Blanska musí býti s chválou vzpomenuto, neboť přispěchali s 3 stříkačkami, kostel byl již shořený a také proud vody by nedosáhl výšky kostela, ale křížové chodby, které již chytaly, byly jejich pomocí zachráněny - Musí býti také poznamenáno, že nejméně 800 poutníků, kteří 26. května odpoledne po zpovědi připravovali se k přijímání na 27. květen nebo na pondělí svatodušní pro hustý kouř v kostele a pro všeobecné rozčílení nemohli přistoupit k přijímání zde nýbrž v sousedních kostelích nebo až ve svém domově. Ve Křtinách nekonaly se o svatodušních svátcích bohoslužby, jen v kapli sv. Anny měl tichou mši kaplan Antonín Horský.
Jakkoliv bylo neštěstí veliké, které nás postihlo, přece nechyběla útěcha, neboť svou zbožností a dobročinností známý vysoce urozený Fr. Kar. Hrabě z Dietrichsteinu, pán panství Boskovic, Sokolnic, Blažovic a Zábrdovic a patron křtinského kostela, který sám dne 26. července 1844 úmrtím své urozené manželky Růženy rozené hraběnky z Wallisu, velmi utrpěl, dal brzy rozkaz k obnovení kostela. Potřebné dříví bylo přivezeno z rozličných revírů boskovického panství. Napřed byly vytaženy dubové nosníky a dubové spojovače, místo shořených za vedení řádného a dovedného hraběcího zednického políra p. Šimona Kronfussa. Postavení vazby převzal vídeňský tesařský mistr p. Fr. Jakub Wiesgrill. Práce na vazbě začala 6. srpna za vedení dovedného tesařského políra p. Fr. Koppa z Vídně na prostranství mezi schody ke kapli sv. Anny a dvěma sousedními domy čís. 25 a 26. Více než 40 tesařů, mezi nimiž někteří z Vídně, pracovalo s neobyčejnou horlivostí a 12. října nešťastného roku 1844 stála kopule s vedlejšími budovami hotová, značně vyšší než byla původní. Také věž byla o 12 sáhů vyšší. Do 11. prosince 1844 byla kopule i s vedlejšími střechami a spodní části věže od brněnského pokrývačského mistra Kornelia Leimbacha pokryta břidlicí.
Střechu nad oratoriem a bočními chory stavěl zdejší tesařský polír Jos. Chládek č. 56, který pak také na podzim téhož roku 1844 sestrojil kopuli na kapli sv. Anny.
Dne 15. července 1845 byl v ohni pozlacený knoflík a ve fermeži pozlacené jméno Marie na lucerně a v ohni pozlacený kříž od zdejšího faráře posvěcen a ve fermeži pozlacený knoflík na věž za všeobecného jásotu včetně shromážděného lidu a za hlaholu trub a bubnů postaven.
Dne 17. listopadu 1845 byl v ohni pozlacený a od faráře Stříže posvěcený kříž na kopuli kaple sv. Anny postaven.
Dne 29. července 1846 byly o 7 hodinách večer přivezeny 3 přelité zvony od Leopolda Fr. Stance v Olomouci a vystaveny v kostele před oltářem sv. Barbory a 5. září téhož roku od faráře Václ. Stříže slavnostně posvěceny. Toho dne nahoře jmenovaný farář měl o 9. hod. slavné bohoslužby za četné asistence a po ukončení se přikročilo ku svěcení 3 zvonů, postavených u hlavního vchodu. Zvony ověnčené květinami byly posvěceny za asistence kněží, v přítomnosti ku slavnosti přišlých komtes z Dietrichsteinu a sice Marie, Terezie a Antonie, jejichž následkem byly zvony přelity. Velký zvon ku cti blahoslavené P. Marie byl ozdoben od urozené hraběnky Marie, prostřední zvon ku cti sv. Antonína od urozené hraběnky Antonie a malý zvon ku cti sv. Terezie od uroz. hrab. Terezie. Po skončeném svěcení byly zvony vytaženy za zvuku trub a bubnů, za střelby z hmoždířů a za jásotu četných farníků a cizích. Slavnost trvala až skoro do 12 hodin v poledne. Odpoledne o 5. hod. bylo slavné Te Deum laudamus s požehnáním a při tom zvony ponejprv zvonily.
Z kněží byli přítomni: farář ze Křtin se svými 2 kaplany. Václav Thomann, Antonín Horský, farář ze Šaratic, farář Václav Raška se svým kaplanem, Jiří Silota, sloupský farář Viktorin Jiřík, farář z Tvarožné, Ignác Meier, farář z Petrovic Vincenc Bystřický, lokál z Ochoze Frant. Jahn, lokál z Babic, Josef Zatloukal, lokál z Ostrova, Václ. Čuma, kooperátoři: Fr. Talský ze Zábrdovic, Ant. Klíma z Pozořic, Joz. Voráč z Jedovnice, Jan Klippl z Komořan.
ROK 1848
Dne 2. září s 1. hod. v noci vypukl oheň v Proseči v domě čís. 4. Vyhořelo 30 domů; jen 8 domů zůstalo neporušených.
ROK 1851
Byla zde biskupská visitace. 7. července přijela J. Excelence veledůstojný p. biskup v doprovodu p. kanovníka Tálského a p. sekretáře Ondřeje Hammarüllera. Na druhý den celebroval veledůstojný p. biskup o 7 hod. mši a pak katechisoval v kostele p. lokál z Ochoze a Babic a oba kaplani ze Křtin. Po katechezi se šlo k snídani; po snídani biřmoval veledůst. p. biskup na 500 věřících. Po obědě odejel do Jedovnice.
V tomtéž roce 1851 byla zde misie. Kněží z kongregace sv. Redemptora, Antonín Maštalíř, Leopold Michálek, Karel Pernica, Eduard Nezval přišli 7. října o 4. hod. odpoledne a zůstali zde do 13. října.
V tomtéž roce 1851 dne 1. listopadu na Vše svaté odpoledne (v sobotu) byl nákladem Jana Nezvala z Rudic, na cestě vedoucí do Rudic (v Kopaninách) postavený železný kříž slavnostně posvěcen od tehdejšího faráře Václava Stříže. O půl třetí hodině odpol. šlo se procesím z kostela na místo svěcení, kdež farář za asistence obou kaplanů, Joksche a Wagnera měl promluvu. Po posvěcení kříže šlo se opět procesím do kostela, kdež po litanii bylo uděleno věřícím sv. požehnání.
ROK 1852
Dne 21. září k 5. hod. odpoledne přišli kněží z kongregace sv. Redemptora Jos. Machek, Václav Eber, Leopold Michálek a Baltasar Bubla k obnovení sv. misie, předešlého roku konané a zůstali zde až do 24. září inclusive.
Téhož dne k 6. hod. večer šlo procesí cum sanctissimo sacramento subbaldachino k misionářskému kříži, postavenému u hlavního vchodu do kostela a po krátkém kázání Joz. Machka, udělil tehdejší farář Václ. Stříž požehnání ku 4 světovým stranám.
ROK 1854
Dne 12. listopadu (23. neděle po sv. Duchu) slavil zdejší farář Václ. Stříž sekundici. Kromě dekanátního kněžstva byli přítomni: veledůstojný Jan Zelinka, kanovník a prelát z Brna, veledůstojný pan sekretář Ondřej Hammarüller, správce fary na Petrově, pan Jan Fritsch, pan Ant. Weiser, farář z Poselic, p. Josef Mazáč, farář z Boskovic, Jos. Chmelíček zámecký kaplan z Boskovic, Ant. Slieger, farář ze Zábrdovic, Jan Chmelíček, katecheta na normální škole v Brně, p. Jan Zelinka a Ant. Weiser byli spolužáci faráře Václ. Stříže. Počasí bylo dopoledne příznivé, odpoledne začalo sněžit a sněžilo až do půlnoci a tím se znechutila cesta jak pěším, tak jedoucím, neboť sněhu napadlo na 1 stopu a zimy bylo 5o.
ROK 1856
Na 24. neděli po sv. Duchu (26. října) byl slavnostně farářem Václ. Střížem posvěcen dřevěný kříž postavený na hranicích mezi Křtinami a Bukovinou od Fr. Kotulána, čtvrtníka v Bukovině. Po vykonaném svěcení měl farář krátkou promluvu ku shromážděnému lidu, který se pak v procesí vrátil do kostela, kdež bylo požehnání. Faráři asistoval kooperátor Karel Vagner a deficient p. Foit.
ROK 1857
Na 17. neděli po sv. Duchu (27. září) byl kříž v r. 1851 posvěcený znovu svěcen, při čemž byl corpus obnoven. Kříž byl znovu svěcen, poněvadž se na něm oběsil jistý Jos. Skurek z Habrůvky, reservista od vozatajstva dne 31. ledna 1851.
ROK 1858
V 18. neděli po sv. Duchu (26. září) byl nákladem obce Proseče postavený železný kříž od tehdejšího faráře Václ. Stříže slavnostně posvěcen, při čemž tehdejší kooperátor p. Karel Vágner měl řeč. Po svěcení jel farář na voze do Křtin a přijal procesí, vedené kooperátorem u hlavního vchodu do kostela. Po ambrosiánském chvalozpěvu udělil sv. požehnání.
ROK 1861
V 9. neděli po sv. Duchu (31. července) byl obcí Habrůvkou na místě dřívějšího dřevěného kříže nový litinový kříž od tehdejšího faráře Bernarda Pátka za asistence zde dlícího kněze deficienta p. Ant. Straky dle předepsaného církevního ritu posvěcen. O 3 hod. odpoledne šlo se v procesí na místo svěcení, po svěcení a kázání šlo procesí do kostela, kdež bylo věřícím uděleno požehnání. Co se týká udržování kříže, nemá církev žádných závazků.
ROK 1862
Ve 4. neděli po sv. Duchu (6. července) byl litinový kříž, postavený obcí Březinou na cestě k Novému Dvoru (Neu Wiese) na místě starého dřevěného kříže posvěcen tehdejším farářem Bernardem Pátkem dle církví předepsaných obřadů. Po odpoledním požehnání šel četně shromážděný lid k postavenému kříži, který od jmenovaného faráře byl posvěcen a na to měl kooperátor Jos. Burián proslov. K udržování tohoto kříže nemá církev závazků.
ROK 1863
Byla obnovena kaple sv. Anny. Oltář a socha sv. Anny jsouce ve velmi žalostném stavu, byly štafirovány od štafiry Zimburka z Brna. Výlohy byly hrazeny větším dílem ze jmění řečené kaple, také farníci velmi přispěli, mezi nimi vynikl zvláště hajný velkobukovinský Jan Pupík, který daroval 50 zl. r.m. částečně na obnovení jmenované kaple a částečně na štafirování hlavního oltáře ve farním kostele. Štafirování bylo v témže roce provedeno. Vnitřek kaple sv. Anny byl téhož roku vybílen, což dalo velkou práci, neboť bylo třeba vysokých, silných žebřů, s nichž se bílilo. Kromě obnovy vnitřku kaple sv. Anny a hlavního oltáře v kostele i se sochou Matky boží, byl téhož roku vnitřek i venek filiálního kostela v Bukovince obnoven. Byly od svrchu jmenovaného štafira Zimburka oltář, kazatelna, všecky obrazy, varhany i chor štafirovány. Konečně byl zaopatřen nový oltářní obraz, ježto starý byl již schátralý a potrhaný. Byl namalován od brněnského portretisty Ant. Ference z Kobližné ulice čís. 34. Náklad byl uhrazen částečně kostelem, částečně farníky, kteří si dali velmi záležeti na bílení vnitřku i vnějšku kostela.
Svěcení zmíněného slušně namalovaného obrazu bylo v 12. neděli po sv. Duchu (16. srpna) téhož roku od tehdejšího faráře Bernarda Pátka s povolením vys. konsistoře provedeno.
Řečené neděle jako patrocinia jmenovaného kostela o 10. hod. dopol. posvětil farář obraz a měl pak řeč. Po ní následovala velká mše sloužená tehdejším kooperatorem p. Jos. Burianem, který měl odpoledne o 3. hod. litanii loretánskou s požehnáním. Rozumí se samo sebou, že o slavnosti nechyběla hudba a střelba z hmoždířů.
V roku tom bylo velmi sucho tak, že na jaře a v létě téměř ani nekáplo. K suchu se dostavily mrazy, z nichž se vyznamenal mráz 4. června, na Boží tělo. Ovoce všechno pomrzlo a větším dílem a žito, které právě kvetlo.
ROK 1864
Koupil urozený hrabě Vincenc z Bubna-Litic panství zábrdovská od dřívějšího majitele hraběte Mensdorff-Poulli-ho za 600 000 zl. a adaptoval bývalou farní budovu na zámek, ve kterém se v létě zdržoval. Na adaptaci se pracovalo celé léto a zimu. Nynější urozený patron nelituje námahy a peněz, aby okolí zámku a kostela, které je sám kopec, zkrášlil a proměnil v park.
Téhož roku byl činžovní dům, náležející farnímu beneficiu, s povolením vys. konsistoře a vys. místodržitelství nahoře jmenovanému urozenému patronu prodán za 600 zl. r.m. Úroků z tohoto kapitálu užívá dočasný farní beneficiant.
Činžovní dům byl nákladem urozeného patrona adaptován na školu. Dříve bývala škola v někdejší farní budově, nynějším zámku. V tomtéž roce byl obcí Malo-bukovinskou postavený litinový kříž ve 14 neděli po sv. Duchu jako v patrociniální svátek tamnějšího kostela od tehdejšího faráře Bernarda Pátka dle církví předepsaných obřadů posvěcen. Odpoledne o 3 hod. šel početně sešlý lid z tamnějšího kostela ku kříži, postavenému v blízkosti. Jmenovaný farář jej posvětil a pak zdejší koopreator Jos. Burian měl řeč. Po skončené řeči a líbání posvěceného kříže šlo se procesím do kostela, kde byla litanie a požehnání.
ROK 1865
Byla shroucením hrozící cesta ku kapli sv. Anny s povolením vys. konsistoře odstraněna, což velmi přispělo k okrášlení místa před kostelem. Náklad uhradila kaple sv. Anny. Dále byl u hlavního vchodu ve zvonici nalézající se mešní zvou a umíráček přenesen do věžičky, postavené nad chodbami kaple sv. Anny. Náklad hradil částečně p. patron, částečně kostel.
ROK 1866
Byla na rozkaz vys. biskupské konsistoře již dříve zakoupená křížová cesta ve farním kostele od tehdejšího faráře Bernarda Pátka za asistence kooperatora Jos. Buriana na 2. neděli postní odpoledne posvěcena. Každý obraz byl zvlášť svěcen a hned u něho vykonána pobožnost křížové cesty. Po benedikaci všech obrazů a na nich se nacházejících křížků a po vykonání pobožnosti křížové cesty, modlili se oba kněží litanii k utrpení Ježíše Krista a pak měl farář požehnání se sanctissimem pro četně shromážděný lid.
Rok 1866 byl rok neblahý a nešťastný. Byl totiž 3 hosty, strach a hrůzu vzbuzujícími, navštíven: mrazem, válkou a cholerou. Dne 22, 23 a 24 května byla taková zima, jako bývá v březnu, padal sníh a teploměr klesl na 3 až 4 stupně pod nulu dle Reaumura. Následkem ledové zimy pomrzlo ovoce úplně a žito z větší části - právě kvetlo. Tento mráz zasáhl také jižnější krajiny, kde škoda způsobená mrazem byla ještě větší než v severních krajinách, pomrzlo tam víno a pšenice. Právě toho času ozvala se řeč: "Dojde k válce mezi Pruskem a Rakouskem". Kolíbkou této prusko-rakouské války bylo šlejvicko-holštýnské tažení válečné. Rakousko náležející k německému spolku zavázalo se s Pruskem dobýti Šlezvik-Holštýna které, jak Prusové tvrdili, touží po osvobození z těžkého jha dánského a po spojení s německými bratry. Dánové byli přemoženi, Rakousko a Prusko zvítězili. Šlezvik-Holštýn byl od Dánska odloučen. Nyní nastala otázka, co se s dobytou zemí stane. Dostane vlastního panovníka, jak se někteří domnívali a jak to bude? Kandidátů bylo dost, každý měl své straníky a patrony. Prusko nebylo nakloněno někomu něco odstoupit, co vlastně pro sebe dobylo. Jeho vlastní zájem byl mu vyšší než Němců. Rakousko nechtělo dopustit, aby se Prusko stalo velmi velikým. Spor zdál se urovnán smlouvou gastinskou, kde bylo ustanoveno, že správa Šlezviku bude předána Prusku a Holštýnska Rakousku. V Holštýně, kde byl generál Gablenz místodržícím, rozšířila se pověst, že Šlezvik-Holštýn bude zemí náležející k německému spolku se svým vlastním vévodou. Proto podporovalo Rakousko prince z Augustenburku, který měl pro sebe nejvíce hlasů. Záleželo na tom, co řeknou ostatní evropské mocnosti, co Prusko vlastně zamýšlí a jak se to projeví, a jestli druhé německé mocnosti budou souhlasit s Rakouskem. Prusko sledující jiný cíl, postavilo se proti Rakousku. Co se týká ostatních malých německých států, bylo Sasko, Hanoversko, Darmstatsko, Nasavsko a Würzbursko na straně Rakouska. Bádensko a Bavorsko dlouho kolísaly, ostatní držely s Pruskem. Diplomacie měla mnoho práce. Prusko potřáslo svým peněžním sáčkem a dalo se ve Vídni důvěrně tázati, jestli by mu chtěli Holštýnsko za dobré peníze prodati jako Lucembursko t.j. právo na spolumajetnost odstoupiti. Ale ve Vídni, jakkoliv by tam pruské miliony potřebovali, zůstali pevni a odmítli rozhodně svody pokušení. "Nepůjdeš-li nyní po dobrém, užiji násilí", říkali v Berlíně a razili jinou cestu. Vztah mezi oběma německými velmocemi byl pořád nesnesitelnější, vzájemné postavení urputnější a urputnější. Koncem února 1866 byly diplomatické styky mezi Vídní a Berlínem přerušeny. V tomto čase Prusko potaji zbrojilo a připravovalo všechno k rozhodujícímu průchodu zbraní s Rakouskem, k němuž bylo rozhodnuto. A poněvadž se cítilo slabým zápasiti s mocným nepřítelem na Dunaji, tak se rozumí samo sebou, že zavčas hledalo spojence. Tento byl brzo a snadno nalezen. Victor Emanuel, jehož panování se vyznamenávalo loupením zemí a anexní politikou ve velkolepém měřítku, chopil se s radostí vítané příležitosti, aby novým loupežným tažením přisvojil si část rakouské državy a aby dostal také Benátsko. S tímto stejně smýšlejícím nepřítelem Rakouska na jihu byl uzavřen tajný spolek, jehož tendence a konečný cíl nezůstal utajen francouzskému králi, poněvadž při této příležitosti - předpokládané vítězství prusko-italských zbraní mělo se státi pro Francii nadějí na opětné získání zemí jako kompenzace - Rakousko dostatečně s plánech svých nepřátel zpravené, nemohlo složiti ruce do klína, musilo přece konati nějaké přípravy, zbrojiti bylo nařízeno a prováděno, ale ne v přiměřené míře. Uprostřed tohoto válečného zbrojení navrhl pruský ministr Bismark kongres. Ostatní velmoci věřili, zvláště Rusko a Anglie, že našli v uskutečnění kongresové idee prostředek proti hrozícímu konfliktu a vydali ve spolku s Francií případná pozvání na kongres. Rakousko přijalo pozvání na konferenci pod tou podmínkou, že žádná mocnost na konferenci zastoupená nesmí se státi větší. Poněvadž právě toto byla protiva toho, co chtělo Prusko a Itálie, musely se zříci své odkryté hry a kongres odložiti na lepší časy. Došlo k válce neblahé pro Rakousko. Císař rakouský vydal 17. června válečný manifest a tak začala válka; válka na severu, válka na jihu. Na jihu byl bůh války příznivý rakouským zbraním, ne tak na severu, neboť Prusové dobyli Hanoversko a Sasko a posunovali své přední voje proti českým hranicím. Přišlo zde jako na slezských hranicích k řadě bezvýznamných potyček předních stráží, které brzy pro jednoho, brzy pro druhého vítězstvím končily. Tyto šarvátky měly brzo následovati větší operace, které tak rychle a neočekávaně přinesly Rakousku neblahý konec. Prusové právem nazvali válku 7-denní oproti válce 7-leté. Dne 26. června začaly vlastní srážky mezi Prusy a Rakušany a července byla bitva u Králové Hradce; poslední a rozhodná v této válce. V jednom týdni byl triumf Pruska a porážka Rakouska zpečetěn. Když po bitvě u Králové Hradce rakouské oddíly ustupovaly v divokém zmatku, tlačili se Prusové na Moravu. Dne 9. července byli Prusové u Vysokého Mýta a 10. u Svitav, 12. u Černé Hory a Brna.
Křtinami táhl 17. července celý armádní sbor a sice o 9 a půl hod. ráno do 9 hod. večer. Přes noc až do 2. hod. odpoledne následujícího dne zůstala zde jezdecká garda princova. Na faře bylo ubytováno 9 důstojníků a 24 mužů s koňmi a ve farním mlýně 50 mužů s koňmi. Téhož dne musil tehdejší farář své koně i s vozem dáti na přípřež a byl by o koně přišel, kdyby se nebylo kočímu podařilo utéci. Po 8 dnech vrátil se kočí s koňmi i s vozem v dobrém stavu. O nepříjemnostech, které jsou s ubytováním a stravováním 85 mužů a 90 koní, nechce se písař těchto řádků zmiňovati, jen tolik poznamenává, že nic horšího nemůže býti než nepřátelská inváse. Bůh račiž nás budoucně od toho milostivě chrániti.
Pruské vojenské oddíly táhly bez překážky k Vídni a byly by do Vídně jistě vnikly, kdyby 28. července nebylo uzavřeno příměří; tím počat zpáteční pochod pruských oddílů. Dne 4. srpna přišlo do Křtin 1300 mužů, zůstali přes noc a na druhý den táhli k Jedovnici. Na faře a ve farním mlýně bylo 100 mužů, kteří od tehdejšího faráře musili býti stravováni. Dne 15. srpna průchody pruských oddílů a ubytování přestaly, ačkoliv v Brně trvaly dále, až konečně 3. září také město posledního vidělo.
Již za pruské inváse záměrná nemoc - cholera - v Čechách a na Moravě, jmenovitě ve větších osadách a městech zle hospodařila a vyžádala si mnoho obětí nejen z chudých tříd, ale i z vyšších a vysokých stavů. Nemoc byla zavlečena Prusy. Z pruských vojenských oddílů zemřelo v Brně a okolí na 14 000. V Brně zuřila tato nemoc 4 měsíce. Co se týká křtinské farnosti, vypukla cholera nejdříve ve Křtinách a to 7. srpna. Potom vypukla cholera zároveň v Březině a Proseči, později v Habrůvce, pak opět ve Křtinách a konečně v Bukovině. Poslední případ cholery byl 3. listopadu. Vcelku trvala nemoc 89 dní. Jest poznamenati, že v jediné k faře náležející osadě, Bukovince nebyl žáden nemocen na choleru. Počet všech zemřelých na choleru ve Křtinské farnosti obnášel 69. Tak byl rok 1866 rokem těžkých zkoušek a navštívení a dej dobrotivý Bůh, aby příští rok příští rok přinesl žádoucí mír a toužený mír uvnitř i venku a požehnaný na ovoci a polní úrodě.
ROK 1867
Dne 24. května napadlo hojně sněhu, po kterém přišla jinovatka. Byly 2 stupně pod 0 dle Reaumura, čímž všechno ovoce - nejvíce v našem kraji - úplně pomrzlo. Co se týká obilí, oziminy se znamenitě vydařily, letní obilí také dost.
Téhož roku 16. června, v neděli, na sv. Trojici světil veledůstojný a vysoce urozený p. Ondřej Hammermüller první infulovaný prelát a kapitulní děkan brněnské kapituly oltář sv. Anny ve farním kostele, pořízený vysoce urozeným p. Vincencem hrabětem z Bubna-Litic. Slavnost je poznamenána v knize: Consignatis ordinis celebrationis.
ROK 1868
Byl velmi nepříznivý rok. Hned v měsíci listopadu předešlého roku začalo sněžit a ačkoliv země nebyla natvrdo zmrzlá, zůstal sníh ležeti. Sněžilo pak pravidelně každý týden až do poloviny března, takže sníh dosahoval na mnohých místech výšky 1 sáhu. Následkem toho, že sníh ležel na nezmrzlé zemi, trpěly velmi oziminy. Na polích, osetých žitem a pšenicí byly veliké prázdné plochy a kde obilí zůstalo, bylo řídké. Na sněhu napadlém v zimě nebylo dost, neboť 10. a 11. dubna napadlo sněhu, že výška jeho dosahovala 2 stop. To byl právě Velký pátek a Bílá sobota. Úzkost naplnila srdce všech při pohledu na padání sněhu toho dne; říkává se dle staré pranostiky, prší-li nebo sněží na Velký pátek, bude suchý rok. A byl skutečně suchý rok; na mnohých místech zasetý oves nevzešel a také ječmen. Kde oves nebo ječmen vzešel, byl tak malý, že místo, aby se žal srpem, musil se rukou trhati, zemáků a řepy bylo velmi málo. Jediné, čeho bylo v tomto roce mnoho, bylo seno, otava, naproti tomu žádná. Ovoce, kterého na jaře viselo na stromech velké množství, spadlo z větší části pro neobyčejné sucho, které zůstalo, bylo malé a bez chuti. Sucho trvalo do října, tak že zaseté žito a pšenice suchem nevzešlo. Konečně v listopadu začalo pršeti a poněvadž bylo dost teplo, semeno vzešlo.
ROK 1869
Dne 19. a 20. května byla zde generální visitace. Všechno na tuto visitaci vztahující se je zaznamenáno v knize: Consignatis celebrationis nec non communicantium. V posledních dnech měsíce října bylo u nás viděti severní zář. Zjev tento naplnil mnohé lidi tesknými starostmi.
ROK 1870
Stav obilí jak jarního tak letního byl znamenitý, se sklizní bylo však mnoho potíží, námahy a starostí, neboť od 29. července až do konce srpna pršelo s několika přestávkami, tyto dešti byly z větší části jako průtrže mračen a byly příčinou velkých škod na poli a lukách. Žně byly dobré, dík budiž božské prozřetelnosti, všechno bylo s pomocí boží sklizeno. Jen brambory hnily následkem stálých dešťů.
ROK 1871
Byl rok velmi studený takže ovoce nemohlo dozráti. Sklizeň polních plodin byla uspokojivá. Také tento rok ukázala se v říjnu na obloze severní zář.
ROK 1872
Objevila se v únoru o 6 hod. večer veliká severní záře. Bylo strach na ni se podívati, mnoho lidí polekala. Tento rok byl velmi úrodný. Všecko, kromě ovoce, se znamenitě urodilo, jen na zemácích při kopání objevily se známky hniloby. Tento rok patří mezi teplé roky. Po velmi mírné zimě dostavilo se teplé jaro a od 15. dubna počínajíc nebylo jediného mrazu. Tento úkaz, zvláště v hornatých krajinách, náleží ku zvláštnostem.
V tomtéž roce v 16. neděli po sv. Duchu (1. září) byl na návrší za dědinou Křtinami proti Bukovině postavený a od vysoce urozeného p. patrona Vincence hraběte z Bubna-Litic obnovený litinový kříž posvěcen od zdejšího faráře Bernarda Pátka. O 3 3/4. hod šlo se procesím z kostela za hudby a modlení litanie ke všem svatým na místo svěcení (p. patron šel také) kdež farář za asistence kooperatora Josefa Hrubého posvětil kříž a po adoraci měl řeč. Po skončené řeči se modlili litanii k utrpení Krista. Po návratu do kostela udělil farář požehnání za zpěvu "Chval jazyku důstojného".
ROK 1873
V 6. neděli po sv. Duchu (13. července) byl slavnostně posvěcen u okresní silnice ku Jedovnici, poblíž lesa padělek od zdejšího kamenického mistra Jana Suchého postavený litinový kříž a v 8. neděli po sv. Duchu (27. července) u horního mlýna ve Křtinách od vysoce urozeného patrona p. Vincence hraběte z Bubna-Litic postavený velký litinový kříž od zdejšího faráře Bernarda Pátka. Při svěcení obou křížů o 3 1/4hod. odpoledne šlo se procesím z kostela při hudbě a modlení litanie ke Všem svatým, na místě svěcení, kde farář kříže posvětil a po adoraci měl tehdejší kooperator Jos. Hrubý řeč. Po kázání byla litanie k umučení Krista a návrat do kostela, kde při zpěvu "Chval jazyku důstojného" udělil farář požehnání.
ROK 1874
V neděli svatodušní (26. května) o 9. hod. večer vypukl ve Křtinách oheň ve stodole sedláka Vaňka (z neopatrnosti nebo zlovůle ?), který se rozšířil rychlostí blesku na dvoře a v ulici stojící domy a ve čtvrť hodině stála 4 stavení se stájemi, šopami, stodolami, zásobami dříví atd. v plamenech. Byl to hrozný pohled a kdyby nebyla panská stříkačka za obezřetného vedení pana patrona zasáhla, bylo by půl dědiny lehlo popelem. Tak zůstal oheň omezen na jmenované objekty. Shořely domy č. 28 (Bartoň) č. 30 (Vaněk), č. 31 (Kučera) a č. 32 (Flora). Vaňkovo stavení i s vedlejšími budovami shořelo do základů. Hned nato o 1. neděli po sv. Duchu byla kanonická visitace. O 2. hod. odpoledne hořelo ve Křtinách. Oheň vyšel z domu vdovy Jakubcové a přenesl se na dům koláře Pressfreunda, který byl spojený s domem Jakubcové. Za hodinu oba tyto domy shořely.
ROK 1875
Dne 1. srpna (11. neděle po sv. Duchu) sloužil nově vysvěcený kněz P. Jaromír Markovský, syn zdejšího velmi hodného a horlivého učitele Sigmunda Markovského velmi slavnostně první svou mši. Celá slavnost je zapsána v knize "Consignatio ordinis celebrationis".
Téhož roku 11. září dopoledne v neděli před svátkem nejsvětějšího Jména Marie byla posvěcena v kapli nově postavené munificencí vysoce urozeného patrona hraběte z Bubna-Litic blízko obce Bukovinky na onom místě, kde v r. 1210 byl nalezen zázračný obraz křtinské Matky boží, socha Panny Marie 3 střevíce vysoká z terakoty (druh sádry) představující křtinskou Matku boží, pořízená rovněž od vysoce urozeného patrona.
Proto jel vysoce urozený patron se zdejším farářem o 9. hod. dop. do Bukovinky a šli do kostela, kde se všichni obyvatelé bukovinští ve svátečním šatě shromáždili. O 10. hod. sloužil farář tichou mši, po mši četně shromáždění věřící za zpěvu písně "Ejhle svatý Velehrad již září" ubírali se k místu svěcení. Tam měl farář řeč, ve které jménem bukovinských obyvatelů vysoce urozenému hraběti za munificenci nejsrdečněji děkoval a všem obyvatelům bukovinským za povinnost kladl, aby obraz Panny Marie v srdci chovali a její krásné ctnosti následovali, aby se Matka boží stala jejich orodovnicí u svého božského syna. Po řeči posvětil farář mariánskou sochu a modlil se loretánskou litanii s příslušnými modlitbami. Pak se vracelo procesí za zpěvu "Bože, chválíme Tebe" do kostela, kde byla ofěra a děkovná modlitba. Tím byla slavnost ukončena. Věřící se rozešli a farář s vysoce urozeným hrabětem vrátili se domů.
V tomtéž roce 2. listopadu byla slavnostně posvěcena zdejším farářem rodinná hrobka rodiny Ferd. Schwertführera, lesmistra ve Křtinách. Ležely v ní 3 rakve a sice 1: pana inspektora Anderse, 2: paní manželky pana Ferd. Schwertführera Josefina, rozená Anders, 3: dceruška paní Anny Budiner-ové rozené Schwerführerové. Hřbitovní kaple byla vystavěna munificencí vysoce urozeného pana patrona hraběte z Bubna-Litic. Svěcení se konalo v den comemorationis omnium fidelium defunctorum pro rekviem. Ve hřbitovní kapli je oltář s křížem, 4 svícny s lampou. Tyto 3 poslední předměty jsou z oxydovaného plechu, dar pana Anderse, mistra zlatnického a bronzového ve Vídni, syna pana inspektora Anderse.
ROK 1876
Byl pozlacen oltář sv. kříže nákladem vysoce urozeného pana patrona hraběte z Bubna-Litic od brněnského štafíra Stříže.
Toho roku v lednu a únoru byly velké sněhové metelice, sníh dosahoval až 5 střevíců do výšky.
ROK 1877
Byl nucen zdejší farář Bernard Pátek podniknouti velkou opravu na faře a hospodářských staveních.
Od roku 1862 jmenovaný farář dal střechy na faře a hospodářských staveních každý rok přehlížeti a opravovati, což vyžadovalo vždy 50-60 zl. V r. 1877 obnášely výlohy 150 zl. V roce tom se ukázalo při přehlížení střech na budovách farních, že je na nich mnoho krovů zhnilých a mnoho tašek buď chybí nebo rozbitých a proto musejí být nahrazeny novými. Oprava vyžadovala 4 týdnů. Všechny tyto výlohy zaplatil farář ze svého. Ve Křtinách jsou zvláštní poměry. Dle rozhodnutí c. k. gubernia ze dne 25. dubna 1817 jsou přifařené osady od příspěvků na kostel a farní budovy osvobozeny. Tento guberniální dekret má každá obec uschován v obecní truhlici. Patron také nechce ničím přispěti a tak si musil farář mnoho odepříti, aby faru a hospodářská stavení zachránil od úplné zkázy. Na kostel každý druhý rok z hotovosti se všecko nejpotřebnější na střeše opravuje, aby do kostela nepršelo.
ROK 1878
Byl obcí Březinou postavený litinový kříž v 6. neděli po sv. Duchu (21. července) od tehdejšího faráře Bern. Pátka posvěcen. Odpoledne po požehnání o půl 3 hod. šlo procesí modlíc se litanie ke Všem svatým do Březiny na místo svěcení, kdež farář za asistence zdejšího kooperátora p. Martina Sedláka kříž posvětil. Hned po svěcení měl kooperátor velmi povznášející řeč, po níž byla litanie k utrpení Krista a adorace kříže. Po adoraci se lidé rozešli.
Právě v okamžiku, když se lidé rozcházeli, vypukl ve Křtinách oheň v domku Jos. Schiebla z neznámé příčiny. Že oheň zůstal omezen na tento jediný dům, děkovati jest panujícímu bezvětří, rychlé a vydatné pomoci.
Za opravu stodoly a seníku zaplatil farář ze svého 55 zl r. m.
ROK 1879
V měsíci červnu, červenci a srpnu pršelo, přišlo mnoho průtržových dešťů, které zaplavovaly pole a louky a udělaly mnoho škod. Dešti trpělo nejen obilí ale i zemáky. Tak byl tento rok neúrodný.
Dne 1. září, v den začátku školního roku, na popud předsedy místní školní rady p. Antonína Kučery byl pořízen od dobrodinců školní prapor a od zdejšího faráře po krátké promluvě slavnostně posvěcen.
Náklad na opravu farní budovy a stájů obnášel letos 40 zl r.m., které zaplatil ze svého farář.
ROK 1880
V 9. neděli po sv. Duchu (18 července) sloužil novokněz P. Bohumír Petrůj, syn zdejšího hodného a počestného domkáře a krejčího Fr. Petrůj svou první mši. Všechno o primiční slavnosti je zaznamenáno v knize "Consignatio ordinis celebrationis nec non communicantium".
V tomto roce ve 14. neděli po sv. Duchu (18. července, 22. září) ve svátek patrocinia kostela v Bukovince světil se od zbožné domkářky z Bukovinky na poděkování za obdržené zdraví pořízený litý kříž tehdejším křtinským kooperatorem P. Martinem Sedlákem, poněvadž farář pro nemoc (růže) nemohl jíti. Asistoval mu novosvěcenec P. Boh. Petrůj, který měl také řeč. Svěcení se konalo odpoledne o 3 hod. Úroda toho roku byla lepší než loňského roku, ale nijak nenahradila, co se předešlý rok zkazilo a to tím méně, poněvadž slabé krupobití (4. července) a časté deště v srpnu měly vliv na úrodu.
Vydání na opravu fary a stájů z vlastních prostředků obnášela 30 zl.
ROK 1882
Světil se od obce Bukoviny postavený litinový kříž v 3. neděli po sv. Duchu (18. června) tehdejším farářem Bernardem Pátkem. Odpoledne po požehnání s půl 3. hod. šlo procesí modlíc se litanii ku všem svatým do Bukoviny k místu svěcení, kde farář za asistence kooperátora P. Mart. Sedláka kříž posvětil. Hned po svěcení měl jmenovaný kooperator velmi povznášející řeč. Po ní byla litanie k utrpení Krista a adorace kříže. Po adoraci povzbuzený lid se rozešel. Církev nemá žádných povinností k tomuto kříži.
Vydání, která zapravil farář tohoto roku na opravu fary a hospodářských stavění obnášela 80 zl. r.m. (Stodola a seník 46 zl, fara a stáje 34 zl).
ROK 1883
Byl tehdejší farář Bernard Pátek navštíven velkým neštěstím. Od 13. do 19. června trvaly s malými přestávkami deště jako průtrže a zaplavily nejen jeho louky a odplavily humus z polí, ležících na svahu, ale i k faře křtinské náležející mlýn č. 3 částečně zbořily. Malý potůček, tekoucí Křtinami stal se dravou řekou, vlny narážely celou silou na mlýn. Mlýn byl přes 100 roků stará budova, na spadnutí. Narážejícím vlnám nemohl odolati, budova se zřítila; ku mlýnu přistavěné obydlí zůstalo státi. Trosky ještě stojící musely býti z policejních důvodů odstraněny, částečně, že tato budova, vlastně zříceniny, stály bezprostředně u silnice a mohly při nepředvídaném shroucení mimojdoucí nebo jedoucí ohroziti, částečně také proto, aby obydlí, které stálo pod jednou střechou se mlýnem je nepoškodilo. Mlýnské nářadí respektive zařízení mlýna, které již 8 let nebylo v provozu, poněvadž mlýnská dřevěná mechanika stala se pro pohon úplně nezpůsobilou, byla úplně bezcenná a mohlo jí býti užito jen jako otopu. Také stavební materiál, který pozůstával z kamení, nemohl se zpeněžiti, poněvadž ve zdejší krajině všude je množství kamene a doprava ku stavbám je velmi laciná. Ve farním mlýně byla sýpka a seník. Farář těchto místností potřeboval k uskladnění sena a obilí, proto musilo býti toto stavení opět postaveno. Poněvadž neměl farář peněz uspořených, aby náklad na postavení hospodářské budovy zapravil, obrátil se k biskupské konsistoři, tato se chtěla faráře v jeho strastiplném postavení ujmouti a vymoci mu na postavení jmenovaných hospodářských stavení až do ukončení stavby nezúročitelnou zálohu z náboženského fondu. Dle rozhodnutí vysokého c.k. gubernia ze dne 25. dubna 1817 byly odmítnuty uváděné důvody na stavby kostelní a farní a pan patron také nechce ničím přispěti. Veledůstojný p. biskup ujal se faráře a podporoval jeho žádost vřelými slovy, ale vys. c.k. Ministerstvo kultu a vyučování výnosem ze dne 24. listopadu 1883, č. 20552 oznámilo, že nemůže přistoupiti na poskytnutí zálohy z náboženského fondu na zapravení výloh na stavbu hospodářských budov křtinské fary, poněvadž povinnost v daném případě nedává žádoucí záruky na oplacení pochybné zálohy.
Toto rozhodnutí dostal farář 20. prosince 1883, kdy trosky stojící části byly strženy, jedna nová zeď postavena a dřívější sýpka i seník, které byly v mlýnské budově, byly přeloženy do obývací budovy. Výlohy na opravu a adaptaci mlýna jako potřebné hospodářské budovy obnášely 400 zl.. Práce zednická s materiálem stála na 180 zl, tesařská práce s materiálem 160 zl. Zřícením poškozené objekty jako trámy a desky byly oceněny na 60 zl. Tak musil farář 340 zl zaplatiti ze svého, čímž upadl do dluhů. Kéž všemohoucí a dobrotivý Bůh dá úrodné roky, aby vypůjčené peníze co nejdříve mohly býti oplaceny. Nyní již není farního mlýna, nýbrž jen dříve stojící obytné stavení, které bylo upraveno na hospodářskou budovu. V přízemí se nachází světnice, kuchyň, pec a 2 komůrky, vedle kuchyně stáje pro krávy a vepře, nahoře je malá sýpka. Půdy se užívá k uschování sena, jetele a otavy. Výlohy na opravu střechy na faře a stájích i stájích pro koně obnášely 36 zl.
ROK 1884
Dne 25. listopadu v poslední neděli po sv. Duchu byla v obci Habrůvka posvěcena nová škola podle církevních předpisů. Školu světil tehdejší kooperator Martin Sedlák, jenž měl i řeč. Tehdejší farář Bernard Pátek pro churavost nemohl se svěcení zúčastniti. Byla toho dne krutá zima a velký vítr. Náklad na stavbu nové školy byl 12000 zl. Kníže Lichtenstein dal na stavbu 9000 zl a obec Habrůvka 3000. (opravy na faře a hospodářských budovách stály 40 zl.).
ROK 1885
Desáté neděle po sv. Duchu (2. srpna) sloužil svoji mši novosvěcenec P. Vinc. Ševčík, syn Karla Ševčíka, hajného v Březině. Dříve byl v Kanicích ve farnosti babické, hajný a domkář, který na jaře jako hajný přišel do Březiny. Všechno, co se vztahuje na promoční slavnost je zaznamenáno v knize "Consignatis ordinis celebrationis nec non communicantium".
Toho roku bylo velmi sucho, obilí se dosti urodilo, jen ječmen se nepodařil. Jabloně byly ovocem obsypány, pro sucho bylo ovoce malé. Opravy fary stály 30 zl.
ROK 1886
Bylo jaro velmi suché, osení se opozdilo. První vydatný déšť přišel 31. května a to odpoledne a večer. Déšť byl s bouřkou. Blesk uhodil o 4 hod. odpoledne do domku č. 9 a v noci o 10 hod. do domku č. 36 v Habrůvce a zapálil střechu.
ROK 1887
V 23. neděli po sv. Duchu (6. listopadu) světila se škola v Březině a Proseči dle předepsaných obřadů. Světil ji farář Bernard Pátek za asistence faráře z Ochozu Bernarda Pátka a zdejšího vl. P. kooperatora Fr. Sedláka. Svěcení ukončil Fr. Sedlák krásnou řečí.
Opravy na faře a hosp. budovách stály 70 zl.
ROK 1889
Byla 6. a 7. července generální visitace. O visitaci je záznam v knize "Consignatio ordinis celebrationis nec non communicantium".
ROK 1890
Byl svěcen litinový kříž postavený Prosečí u cesty z Proseče do Křtin ve 4. neděli po sv. Duchu (22. června) tehdejším farářem Bernardem Pátkem. Po požehnání šlo procesí z kostela, zpívajíc a modlíc se růženec k místu kde stál kříž. Cesta následkem lijáků trvajícím od 2 hodin až do 3/4 3 byla blátivá a obtížná. Farář za asistence zdejšího kooperatora Frant. Sedláčka posvětil kříž. Hned po svěcení měl jmenovaný kooperator povznášející řeč. Po ní byla litanie k utrpení Krista a adorace kříže za zpěvu "Svatý kříži, tebe ctíme". Po adoraci byla nastoupena zpáteční cesta v procesí, vedeném p. kooperatorem, do Křtin.
Poznámka realizačního teamu:
Tuto část budeme dle získaných dalších nebo podrobnějších informací postupně rozšiřovat.
První verze zpracována dne 24. dubna 2006 dle křtinské kroniky.
Poslední aktualizace byla provedena dne 20. března 2007.
AKTUALITY
Výměna farářů ve Křtinách
Rozloučení Mons. Peňáze
Druhý kaplan pro Křtiny
Příprava na výročí Fatimy
Poutní kalendář 2017
NEDĚLNÍ MŠE SV.
- Křtiny (květen až říjen)
- 7:30 hod., 9:00 hod., 10:30 hod.
- Křtiny (listopad až duben)
- 7:30 hod., 10:30 hod.
- Bukovinka (celoročně)
- 09:00 hod.
- Březina (listopad až duben)
- 9:00 hod.
- celý přehled bohoslužeb
- týdenní pořad bohoslužeb
NÁRODNÍ KULTURNÍ PAMÁTKA
Křtinský chrám byl prohlášen Národní kulturní památkou.
Více informací a podrobnosti…
KONTAKTY
Římskokatolická farnost Křtiny
Křtiny 72, 679 05
více kontaktů…
POUTNIK-JAN.CZ
=osobní stránky Mons. Peňáze=
Některé zajímavé články:
Svatba v katolickém kostele
Svatý křest (ve Křtinách i jinde)
Nové a staré křtinské ambity
Křtinská Zvonohra
Teplota v křtinském kostele
Ze Křtin do Křtin
Pěší poutě na Velehrad
Křtiny for foreigners
RYCHLÉ ODKAZY
HISTORIE
O STRÁNKÁCH
VYHLEDÁVÁNÍ
ODKAZY JINAM
počet návštěv:
| autorský tým | | autorská práva | | napište nám | W3C XHTML 1.0
aktualizováno: 31. 8. 2017